Seriozní výzkum

Tohle je seriozní, ale poněkud nechutný výzkum. Slabším žaludkům nedoporučuji. A doufám, že mě pochopíte, když článek bude výjimečně bez ilustračních fotografií...

Tak takhle nějak i představuji seriozní výzkum

Průměrné hovno zdravého člověka váží přibližně patnáct deka a měří cca 8 až 15 cm.Z 65 % je tvořeno vodou, z 5 až 10% dusíkem, z 10 až 20% pevnými substancemi a z 10 až 20% popelem.

Obvykle má hnědou barvu, což je způsobeno obsahem bilirubinu, žlutého vedlejšího produktu při likvidaci starých červených krvinek, chemicky příbuzného hemoglobinu. Bakterie v poslední části trávicího traktu způsobují přeměnu světlejšího bilirubinu na tmavohnědý urobilin. Jelikož malé děti ještě nemají tak vysoký obsah těchto bakterií ve střevech, jsou jejich výkaly světlejší.

Jistý profesor na Cornellově veterinární škole dokazoval neškodnost a sterilitu výkalů novorozeněte tím, že před svými studenty pojedl lžičkou obsah tlustého střeva mladého telátka na pitevním stole. Proces trávení není dokonalý, takže člověk výkaly vyloučí přibližně třetinu užitečných bílkovin. Svým způsobem jsou i výkaly nutričně poměrně bohatou stravou. Mezi lidmi není pojídání výkalů běžné, především z estetických důvodů, ale mnohá zvířata to dělají, včetně psů, prasat, myší, kuřat či krys.

Potrava má na vlastnosti hovna přirozeně velký vliv. Jídlo bohaté na vodu, především zelenina, vede k velkým a kluzkým hovnům, zatímco tučná jídla spíše k malým a pomalým. Výkaly vegetariánů a lidí, jejichž střeva produkují větší množství metanu, mají tendenci plavat na hladině.

Na stravě závisí přirozeně i zápach výkalů. Kojené děti mají výkaly téměř bez zápachu, naopak alkoholici, s bohatou střevní flórou, mají mimořádně páchnoucí hovna.

Zajímavosti

I když hnědá barva je poměrně častá všude kolem nás, žádná země světa ji nemá na své státní vlajce.

Čínština a řečtina pro ni dokonce nemají výraz.

Největší výkal na světě vážil dvacet kilogramů, tedy jako malý školák.

Toaletní papír se začal vyrábět v roce 1880 v Anglii.

Druhou knihou, kterou Johannes Gutenberg vytiskl hned po Bibli, byl kalendář označující ideální dny a hodiny k užívání laxativ.

Průzkum

Stalo se vám, že jste se museli utřít listím? Rukou? Bankovkami?

Listí jednoznačně vede s 50 % dotázaných. Překvapivých 8 % má za sebou zkušenost s utíráním zadku rukou, zatímco těžko uvěřitelná 2 % se již v nouzi utřela bankovkou.

Kolik čtverečků z role toaletního papíru utrhnete najednou? Kolikrát se utřete jedním papírem? Kolika papíry se obvykle utíráte?

Najednou lidé utrhnou dva až dvacet (!) čtverečků, průměrně však pět. Někteří lidé se jednou připraveným papírem utřou až desetkrát, ale v průměru 1,5krát. Dotázaní průměrně spotřebují tři papíry na jedno posezení.

Utíráte se pohybem odpředu dozadu, odzadu dopředu, nebo prostě střídavě sem a tam?

44 % se utírá odpředu dozadu, 11% se utírá odzadu dopředu s rukou prostrčenou mezi nohama, 6 % tímtéž směrem s rukou vedle zadku, 4 % (samé ženy) táhnou odpředu dozadu s rukou mezi nohama, 2 % prostě rejdí sem a tam.

Díváte se na papír po utření?

60 %, převážně muži, odpovídá kladně, 14 %, především ženy, nikdy, dalších 16 % to dělá občas. Někteří dopsali vysvětlení: Je legrační se na to podívat, Je to jako moučník po obědě, jeden mladík naopak napsal: Nikdy, to bych se poblil.

Utíráte se vestoje?

58 % respondentů, především ženy, se utírá vsedě, 25 %, především muži, vestoje. 3 % v postoji mezi tím.

Vykonáváte velkou potřebu pravidelně? Jak často?

49 % tvrdí, že pravidelně. Někteří v tomto ohledu fungují jako hodinky. V 9.15, po první kávě, odpovídá jeden. Vždy v 7 ráno a ve 4 odpoledne, upřesňuje jiný. Periodicita se různí od jednou za tři dny po pětkrát denně. Průměr je ale 1,5krát denně. Všichni, kteří musejí více než třikrát denně, byli muži. Nejvíce respondentů (28 %) chodí na velkou ráno.

Je pro vás nepříjemné chodit na velkou mimo domov? Jaké bylo nejnepohodlnější místo, kde jste si museli ulevit?

37 %, převážně mužům, nedělá problém vyprázdnit se kdekoliv mimo domov, 25%, převážně ženám, to vyloženě vadí. Většina dotázaných se shodla na tom, že ulevovat si venku jim velké potěšení nedělá. Nejnepříjemnějším místem pro jednoho respondenta bylo vyprazdňovat se ve finské tundře v hejnu bodajícího hmyzu, jiná respondentka uvedla: Schovaná v ponču u silnice, když nebyly široko daleko žádné stromy. 5 % odpovědělo, že nejvíc se styděli jít na velkou v bytě partnerů, se kterými v tu dobu chodili.

Větry

Fakta:

Již v roce 400 př. n. l. pravil Hippokrates: "Nejlepší je, když vítr unikne nehlučně, ale stále je lepší ulevit si prdem, než jej v sobě zadržovat."

Dusík, kyslík a kysličník uhličitý jsou dopravním prostředkem. Vodík a metan pak výbušným pohonem, pokud se v blízkosti vyskytne plamen. Co však dodává větrům jejich typický odér je příměs síry. Dále je ve větrech obsaženo malé množství dalších látek, z nichž jedna se například jmenuje charakteristicky skatol. Odborníci tvrdí, že každý prd voní trochu jinak.

Zajímavosti:

Nejslavnějším prdičem v historii byl v 19. století Francouz Joseph Pujol, po němž je dokonce v jeho rodné Marseilles pojmenována jedna ulice. Pujol objevil, že dokáže obrátit peristaltiku střev tak, že dovede polykat vzduch či velké množství tekutin zadnicí. Jeho umění jej nakonec přivedlo až na pódium pařížského Moulin Rouge. Pujol byl natolik schopný, že dovedl prdět vzduch v různých tóninách a bavil publikum tím, že imitoval prdy malé holčičky i matrony, zvuk kanonů či desetivteřinové trhání látky. Inu, Petr Novotný má co dohánět...

Wolfgang Amadeus Mozart jeden ze svých dopisů podepsal W.A. Mozart, který kadí bez prdů. J. V. Stalina trápily hlasité větry. Ve společnosti jiných lidí zvuk maskoval tím, že hlasitě rachtal skleněnou karafou na vodu. Kuriózní je, že stejný problém trápil i Adolfa Hitlera.

Zaměstnanci pohřební služby, kteří připravují mrtvoly k vystavení v otevřené rakvi, obvykle masírují spodní část břicha zemřelého, aby unikající větry nezaskočily během slavnostního loučení pozůstalé.

Průzkum:

Kolikrát denně prdíte?

Průměrná hodnota je 9,15krát denně. Odpovědi se lišily jak podle věku, tak podle pohlaví. Ženy vyplnivší dotazník prdí v průměru 3,28krát denně, muži 13,65krát. Jeden muž dokonce připsal: Lepší by bylo zeptat se, kolikrát denně neprdím.

Po jakém jídle nejčastěji prdíte?

Vedou konzervované luštěniny (17 %), na druhém místě je pivo s 9 %, poté káva a cibule po 8 %.

Pouštíte větry ve společnosti? Pokud ne, kam odcházíte?

Polovina respondentů pouští, polovina nepouští. Nejčastěji se odchází do ústraní na záchod. Někteří lidé mají ve zvyku na blížící se hrozbu předem upozornit, ale obvykle jen mezi přáteli. 12 % respondentů umí prdět tiše, nebo se o to alespoň snaží, 2 % zvuk přehluší odkašláním, 9 % se poté společnosti omluví. Jeden mladý respondent napsal, že to vždy svádí na psa, pokud je tento přítomen.

Jaká doba soužití s vaším partnerem musí uplynout, abyste si dovolili pouštět v jeho přítomnosti větry?

Průměrně 92,77 dní. Muži 62,98 dní, ženy 149,82 dní.

Zkoušeli jste někdy své větry zapálit?

Pouze 12 % respondentů, výhradně mužů, se k tomuto sportu přihlásilo.

Prděli jste někdy ve vodě při plavání?

Prdělo 71 %.

Poté, co jste si uprdli, zkoušeli jste to svalit na někoho jiného?

K této nejrozšířenější lži na světě se přiznalo 52% dotázaných.

Typy sraní

Duchovo sraní
Je typ, kde cítíte, že hovno jde ven, vidíte hovno na toaletním papíře, ale v míse žádné hovno není.

Čisté sraní
Je typ, kdy cítíte, ze hovno jde ven, vidíte hovno v míse, ale na toaletním papíře po něm není ani stopy.

Mokré sraní
Utřete si zadek padesátkrát, a pořád cítíte, ze to není ono. Sraní úspěšně skončíte vložením záchodového papíru mezi zadek a spodní prádlo, abyste ho (to prádlo) neponičili těma děsnýma hnědýma skvrnama.

Sraní ve druhé vlně
Takovéhle sraní se vyskytuje ve chvíli, kdy sraní končíte, kalhoty máte vytažené ke kolenům a náhle zjistíte, ze potřebujete srát ještě dál.

Sraní typu "Mozek vyjíždí vaším nosem"
Občas také zvané "Sraní naskakující žíly na čele". Při takovém sraní musíte tlačit tak, že celí zfialovíte a dostanete téměř mrtvici.

Hovno zvané Lincolnovo polínko
Tento druh hovna je tak obrovský, že máte strach ho spláchnout bez toho, aniž byste ho nejdříve nerozš?ouchali na kousky záchodovým kartáčem.

"Bože, jak rád bych se vysral" sraní
Druh, kdy chcete srát, ale i poté, co téměř vytlačíte svá střeva, jediné co můžete dělat je, ochromený a prdící sedět na míse.

Sraní s mokrými půlkami
Též zvané "Rychlé vyložení". Je to druh, který projde ven tak rychle, že náraz na hladinu mísy ostříkne váš zadek.

Tekuté sraní
Druh, při kterém ze zadku vystříkne žlutohnědá tekutina, potřísní celou mísu, a zároveň ve stejné chvíli spálí citlivé zakončení vašeho tlustého střeva.

Sraní po mexickém jídle
Třída sama pro sebe.

Miláček davu (zvaný též Potěšení pro každého)
Tohle hovno je tak úchvatné svou velikostí anebo vzhledem, že ho prostě před spláchnutím musíte ukázat ještě někomu dalšímu.

Vylepšovač nálady
Je hovno, které se podaří vyrobit po delší zácpě, a vy zase můžete být konečně sám sebou.

Rituál
Sraní, které je prováděno v ten samý čas každý den a dokonalosti dosahuje za pomoci novin.

Hovno pro Guinessovu knihu rekordu
Hovno tak pozoruhodné, že by mělo být zaznamenáno pro další generace.

Sraní zvané "Konec líbánek"
Jakékoliv hovno vytvořené za přítomnosti jiné osoby.

Ten, který sténá, aneb Vzdychač
Tak obrovské hovno, že se nedostane ven bez vokální asistence.

Plavec aneb hydrofob
Toto hovno, které je charakterizováno svou plavbyschopností a nepotopitelností, je schopno se znovu a znovu vynořovat i po mnoha spláchnutích.

Zákopník
Hovno, které nejde setřást. Obvykle je na něj nutno zaútočit kolébavým či skákavým pohybem, často se ovšem také stává, že jediným řešením je popostrčit ho malým kouskem toaletního papíru.

Přízračné hovno
Takové hovno se záhadně objeví v záchodové míse a nikdo nepřipouští, že by ho tam kdy vložil.

Kuk-a-jepryč hovno (peek-a-boo hovno)
Teď ho vidíte, teď zase ne. Tohle hovno si s vámi pěkně zahrává! Vyžaduje značnou dávku trpělivosti a výbornou kontrolu svěrače.

Vymeditované hovno
Vyvolané projímadlem. Nepočítá se.

Sraní zvané Rychlá vykládka
Je to ten druh, který je venku tak rychle, že sotva dostanete kalhoty ke kotníkům ve chvíli, kdy už je po všem.

Hovno zvané Tekutý instalatér aneb Zátka
Tento druh hovna je tak velký, ze totálně ucpe toaletu, která po spláchnutí přeteče a potřísní podlahu. (Měli jste se řídit radou uvedenou u Lincolnova polínka)

Sraní zvané Míšní pumpa
Tohle hovno při cestě ven bolí tolik, že byste přísahali, ze musí vycházet jinudy, než standardní cestou.

Sraní zvané "Myslím, že dneska porodím zadkem"
Velmi podobné Lincolnově Polínku nebo Míšní Pumpě. Tvar a velikost tohoto bobku připomíná půllitrovou plechovku od piva. Poté, co se vám ho nakonec podaří vypudit zůstává na konci vašeho zažívacího traktu chvíli vzduchoprázdno.

Sraní při kterém si říkáte "Příště musím to jídlo rozkousat pořádně"
Je takové, při němž vám zbytky paprikových chipsů, které jste snědli včera večer, pořeže vnitřek análního otvoru ve chvíli, kdy si ráno ulevujete.